Z průmyslových firem se můžou stát virtuální elektrárny

„Investice do baterií mají už teď zajímavou návratnost, když se používají na eliminaci výpadků elektřiny, které mohou nečekaně zastavit výrobní linky. Náklady na takové výpadky umí firmy poměrně přesně spočítat,“ vysvětluje Michal Židek, místopředseda představenstva společnosti ČEZ ESCO.

Firmy už mohou žádat o dotace na stavbu vlastních solárních elektráren. Pro některé takový projekt už ČEZ ESCO připravuje. Půjde o výrobu elektřiny ze slunce pro vlastní spotřebu podniku?

Firmy, s nimiž se bavíme, mají rezervovaný příkon ze sítě v řádu desítek a stovek megawattů a chtějí solární elektrárny do jednoho megawattu. Když se elektrárna zkombinuje s baterií, tak má firma nouzový systém, který dokáže pokrýt výpadky v napájení. Třeba jedna potravinářská firma bude takto řešit osvětlení nakládacího prostoru, aby nemusela kvůli výpadku elektřiny přerušit distribuci zboží. U výrobních linek je důležité, aby výroba dojela do určitého bodu. Nejhorší situace je u podniků, kde na sebe jednotlivé procesy plynule navazují.

V kombinaci s bateriemi u firem se mluví také o možnosti pokrývat z akumulátorů odběrové špičky, což by mohlo zlevnit firmě poplatky za distribuci. To už někde funguje?

Baterie ještě nedosahují takových velikostí, aby pokryly kompletní odběrový diagram nebo odběrové špičky. U firem, s nimiž jsem v kontaktu, má špička třeba dva megawatty. Stokilowattová baterie elektřinu k pokrytí okamžiku, kdy se stroje zapnou, nestačí.

Jak velkou baterii by firma k ořezání dvoumegawattové špičky potřebovala?

Kolem 400 kilowattů. Špička zpravidla činí deset až dvacet procent běžného odběru elektřiny. Firmy už si ale umí náběh spotřeby řídit a rozložit ho v čase lépe než v minulosti.

S baterií by firma mohla rezervovaný příkon od distribuce, za který se platí, snížit o deset procent?

Ano, ale na trhu se to zatím neděje. Ořezání špičky a z toho plynoucí úspora není jediné opatření, které tvoří ekonomiku baterie. Druhou část nákladů na baterii pokryjí právě úspory díky zamezení výpadkům. Dnes je problém v tom, že při výpadku se stroje zastaví a před opětovným spuštěním je nutné je často přenastavit do startovacích poloh. Tím vznikají prostoje a zmetkovost. Příkladem může být svařovací robot. Automobilka jich má třeba tři sta. Když se každý zastaví v jiné poloze, trvá start linky mnohem delší dobu, než kdyby všechny roboty dojely do stejné pozice. Dalším příkladem jsou papírny. Když se kvůli výpadku zastaví linka a vychladnou papírenské válce, tak po rozběhu výroby je vyšší zmetkovitost.

Jak často mohou výpadky nastat?

Z analýz u zákazníků nám vychází, že se to může stát několikrát za rok. Nemusí jít přitom o výpadky v distribuční síti kvůli počasí apod. Problémy mohou pramenit i z nedokonale nastavené vnitřní sítě v podniku. Často se výpadky dají vyřešit přenastavením zařízení, která chrání síť a stroje před kolísáním napětím. Máme některé zákazníky, kterým jsme jen přenastavením vnitřních procesů bez dodatečných investic tyhle výpadky omezili. Výpadky nemusí pramenit z toho, že hodinu nejde proud, ale může jít o výkyv v napětí nebo přerušení napájení v řádu zlomků sekundy, které ale dnešní citlivé stroje vyřadí z provozu. Náklady na výpadky jsou tím větší, čím dražší výrobky firma vyrábí, nebo čím časově napjatější výroba je.

Jaký je prostor pro řízení spotřeby u průmyslových firem, které by se díky tomu mohly v budoucnu podílet na stabilizaci sítě?

Vidíme v tom budoucnost, ale tento byznys je teprve na začátku. Máme na to poměrně pokročilý software. Máme pilotní projekt, protože si některé věci musíme ověřit v praxi. Zkoušíme si to ve spolupráci s jedním naším velkým dlouhodobým zákazníkem. Dal nám k dispozici skoro deset megawattů. Zatím jsou výsledky pilotního projektu pozitivní. Chceme ho ještě rozšířit na noční provoz. Následně upravíme řídící algoritmy. Trh o tuto službu zájem má.

Jaký podíl z jeho spotřeby představuje těch deset megawattů?

Je to desetina. Nejde ale o výrobní linku, ale výrobnu energie, kterou provozuje sám zákazník. V pilotním projektu regulujeme výrobu elektřiny. Do budoucna budeme cílit na všechny možnosti, jak spotřebu upravovat. Čistě úpravu spotřeby řešíme u jednoho mrazírenského podniku, protože mrazicí boxy dokážou udržet stabilní teplotu po určitou dobu a chladící agregát nemusí běžet neustále.

Kolik firem by o takovou regulaci mohlo mít zájem?

V první vlně bychom mohli mít nějakých šedesát zákazníků, kteří by nám dovolili regulovat výrobu elektřiny ve svých závodech. Pak nastane druhá vlna, kdy by se regulovala přímo spotřeba. Vhodné jsou kromě mrazíren i společnosti, kde se provozují velká čerpadla nebo se přesouvá velké množství pohonných hmot. Jejich provoz navíc není trvalého charakteru, čerpadla fungují jen někdy. Tam by mohlo jít o stovky firem.

Jak velký regulační výkon by mohly průmyslové firmy poskytovat?

Pokud by regulaci spotřeby zkombinovaly ještě s bateriemi do nějaké virtuální elektrárny, tak by to mohlo být i v řádu stovek megawattů. Je otázka, jak rychle se do takového stavu propracujeme. Ale jestli máme na radaru padesát až šedesát zákazníků a každý by nám poskytl výkon pět megawattů, tak máme regulační výkon kolem 250 - 300 megawattů.

Co z toho pak firma má?

Dostane podíl na zisku z prodeje regulační energie, kterou prodáváme na vnitrodenním trhu s elektřinou. Nikdy nejdeme do rizika, že bychom mu způsobili regulací nějakou škodu. Už teď máme k dispozici v našich kogeneračních jednotkách regulační výkon přes 100 megawattů. Máme také bioplynové stanice a nějaké fotovoltaické zdroje. K nim přidáváme regulaci spotřeby nebo výroby přímo u zákazníků.